Výstava Titanic: zklamání

Kdo alespoň nezaslechl o výstavě Titanic, jako by snad ani nebyl. Není den, kdy bych neslyšela v rádiu reklamu nebo někde neviděla nějaký banner. I billboardů je všude mraky, takže pozornost určitě upoutal. Na výstavu jsme se chystali už v prvních týdnech konání, ale říkali jsme si, že tam určitě bude spousta lidí a tak počkáme. Skoro jsme to propásli, ale protože je výstava prodloužená až do 10. července, ještě jsme to stihli. Každý v okolí si výstavu pochvaloval, tak jsme se i docela dost těšili a o to více jsme byli zklamaní. Proč? To se dozvíte v článku.

Samozřejmě jsem tušila, že o výstavu bude velký zájem, ale že bude stále takový i v posledních týdnech, to jsem fakt nepředpokládala. Přes týden se nikdy společně nesešli, kvůli práci, proto jsme vyrazili o víkendu. Byla jsem připravená a zakoupila jsem si lístky předem. To jsem si myslela, jak jsem na to vyzrála. Hm ... omyl! Žila jsem v domnění, že zakoupením předem bude nějak regulován počet návštěvníků. Další omyl. 

Lístky jsme měli na 12:30, a protože je výstava v PVA areálu, který dobře znám především díky veletrhům kosmetiky, nejeli jsme ani nějak dlouze předem. Alespoň na parkování jsme trošku vyzráli, protože jsme věděli, že parkovat přímo v areálu je zbytečně drahé. Je lepší zaparkovat u metra, kde je to levnější nebo třeba na sídlišti, jak jsme to vyřešili i my. Dorazili jsme deset minut před našim zarezervovaným časem. Když jsem viděla tu mega velkou frontu, začala jsem tančit oslavný taneček s tím, že my čekat nemusíme, protože přeci máme vstupenky. Celkem jsem ty lidi v tý šílený frontě litovala. To jsem ještě netušila, že si tu frontu musíme vystát i my s předem rezervovanou vstupenkou. Absolutně jsem netušila, kam máme jít. Myslela jsem, že ti co čekají ve frontě, zakoupili vstupenku na místě. Šla jsem se zeptat pána od ochranky, aby nám poradil. Jeho jediná otázka: Na kolikátou máte lístek? Říkám, že na půl 1. Pán ukázal na konec té kilometr dlouhé fronty a říká: tak si můžete stoupnout do fronty. Když viděl můj zděšený výraz, tak ještě dodal, že ti všichni mají ale taky lístek na půl 1. Ani nechtějte vědět, jak jsme byli s prominutím nasraní. Organizace stála absolutně za prd a jediný o co jim jde, co nejvíce z lidí vytřískat. Fakt jsem si myslela, že když si kupujeme vstupenky předem, tak dle nějakého systému musí vidět, kolik je lidí na danou hodinu. Podle mě jim je úplně jedno, jestli si vstupenku koupí 10 nebo 100 lidí. V té frontě bylo nejméně 300 lidí, možní i více. Ač jsme vždycky poctiví, toto nás rozčílilo na tolik, že jsme se prostě nenápadně zařadili na začátek fronty. Jinak to prostě nešlo. Na odpoledne jsme měli ještě jiné plány a nechtěli jsme ho celé prostát ve frontě. I tak jsme čekali asi 15 - 20 minut. Na webu sice píšou, že od času uvedeného na vstupence budete vpuštěni na výstavu do 30 minut, ale vzhledem k té frontě, by to opravdu půl hodiny nebylo.

Takže i přes to, že jsme tak trošku podváděli, jsme se uklidnili a těšili se na výstavu. U vchodu jsme dostali palubní lístek se jménem pasažéra, který doopravdy na Titanicu cestoval. Také jsme dostali sluchátko pro poslouchání výkladu. U exponátů byly vypsány čísla a bylo jenom na vás, zda chcete poslouchat výklad nebo si číst z tabulí. Tím, jak bylo opravdu hodně lidí jsem občas ani pořádně výklad neslyšela, protože lidi byli hluční a místo poslouchání se vykecávali, pomalu jako na Václaváku. Ani nezmiňuji, že všude pobíhaly děti, kterých jsem měla taky dost. Pardon, ale to fakt nešlo. Mám děti ráda, ale slušně vychované děti. Ale když vidím skupinku přátel, jak se tam vykecávají a děti jim lítají po místnosti a absolutně nic z toho nechápou, toho jsem taky měla plné zuby. O tom hrozném vydýchaném vzduchu ani nemluvím.

Nicméně to největší zklamání přišlo ze samotné výstavy, resp. exponátů. Prostě jsem od toho čekala víc. Jak od samotných předmětů, tak i od kulis. Je pěkné, že nám ukázali kajuty první a třetí třídy, část jídelny, vodotěsné dveře a ledovec, který byl tak akorát jako hračka pro děti. Když jsem viděla to slavné schodiště, tak jsem myslela, že snad špatně vidím. Měla jsem za to, že to schodiště tam bude opravdu udělané a né, že bude na obraze. Celkově jsem postrádala více věcí. Proč tam třeba nebyly ukázané záchranné čluny? Dneska je doba, kdy si lidé raději na všechno sáhnou a zažijí na vlastní kůži, než aby četli. Proč tam neudělali jeden záchranný člun a lidi by si zkoušely, kolik se jich tam vejde. Vedle toho hned mohla mít zmínka o tom, kolik lidi ve člunech doopravdy bylo a kolik místa bylo nevyužitého. Proč tam nebyly ani záchranné vesty? Co třeba strojovna? Co třeba kormidlo kapitána? A takhle bych mohla pokračovat dál. Myslím, že by se toho našlo víc a hned by výstava byla zajímavější.

Na konci výstavy byly ještě cedule, na kterých byly informace o přeživších. Mohli jste se tak podívat, jestli váš cestující, kterého jste dostali na začátku, přežil či nikoliv. A zde opět velký kámen úrazů. U tabule milion lidi a zběsile hledají jméno. Hlavně spousta lidi asi ani nepochopila, jak na to. Snad je lepší začít hledat u kratšího seznamu, než abych hledala mezi delším seznamem a zbytečně zdržovala. Já jsem se k ceduli nakonec také probojovala a vyfotila, ať nezdržuji. Na internetu jsem si pak informace ohledně našich cestující našla a dokonce i jejich celé životopisy.

Každopádně jsem asi moc kritická, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že všichni jsou tak moc spokojení. Samozřejmě byla jsem ráda, že jsme na výstavě byli, ale čekala jsem víc. Nepomohla tomu i špatná organizace. Kdyby tam pouštěli méně lidí, aby měl člověk více klidu se trošku vžít do výstavy, hned by to bylo lepší. Protože při situaci, kdy jsem ve sluchátku slyšela výklad o nárazu do ledovce, kolem mě proběhlo několik dětí a řvali, že je tam skvělej ledovec a že je opravdu studenej. 

Výstava je prodloužena až do 10. července, takže to ještě stíháte. Určitě je lepší vyrazit někdy během týdne a vstupenky kupte předem. I když jistota, že se vyhnete frontě, tam není. Během týdne vstupenky stojí 300 Kč, o víkendu o 50 Kč více. 

Budu ráda, když mi dáte vědět, jestli jste na výstavě Titanic byli a co na to říkáte. Třeba to jenom já vidím nějak černě, ale prostě jsem si nemohla pomoct :) A teď koukám, že toto bude první prázdninový článek a trošku jsem se rozhorčila, ale nebudu mlžit, jak to bylo fajn. A hlavně pamatujte - 100 lidí - 100 chutí.