Ze života: Už nikdy nebudu slavit předčasně aneb Vtipný příběh ze zkouškového období :)

Ahojky všem :)

Mám teď naplánovano opravdu hodně recenzí o kosmetice a nerada bych vás zahltila jenom kosmetikou, protože jak jsme si již všimly, můj blog není vyloženě kosmetický. Ráda bych teda občas psala články ze života, aby se trošku odlehčila atmosféra a vy i já přišly na jiné myšlenky :) Také bych vás nechala trošku nakouknout do mého soukromí, abyste vůbec věděly, kdo že tento blog už rok píše :)) 

Budu tedy moc ráda, za vaši zpětnou vazbu, zda byste tyto články rády četly, abych nepsala řádky jenom do prázdna :))

Jsem akčí člověk, nemám ráda nudu a jsem pro každou špatnost, takže veselých historek mám opravdu spoustu. A jelikož právě probíhá zkouškové období a sama moc dobře vím, že to někdy jsou pěkný nervy, rozhodla jsem se s vámi podělit o jednu veselou historku, která se mi stala :)


Přiznám se dobrovolně, jsem a vždycky jsem byla šprt.  (na tom nic špatnýho není, ne?)
Na VŠ jsem musela na každou zkoušku nebo zápočet přijít naučená, i když jsem věděla, že to bude brnkačka, fakt jsem se musela naučit všechno, co jsem potřebovala. Prostě bych neměla nervy na to příjit do třídy s tím, že to jenom zkusím. Na všecho jsem se tedy řádně i několik dní předem učila - až na matiku.

Jestli někdo má rád matiku, tak se hluboce omlouvám, ale to prostě nejde. Jak ji někdo může milovat? Já ji vyloženě nesnáším, mám k ní odpor a přjde mi, že některá látka je naprosto zbytečná a k životu ji potřebovat nebudu.

Bohužel hned v prvním ročníku jsem matiku měla a rovnou povinou (proooooč?).
První semestr jsem i přes velký odpor zvládla, do hlavy jsem narychlo nacpala derivace, limity a nějaký šílený průběhy funkcí.

Druhý semestr ale vůbec nepřipadal v úvahu - integrály (WTF), to co jako je? Jak se to počítá? K čemu mi to bude?  Na to jsem teda rozhodně neměla nervy. Naštěstí jsem nebyla jedinej tupec na matiku a tak jsme s kamarádkou vymyslely mistrovskej plán naší záchrany (přece se jako nenecháme vyhodit ze školy, kvůli matice,že?)

Na hodiny matiky jsme samožejmě nechodily (proč tam taky zbytečně sedět, když docházka není povinná), jenom jsme si zjistily, jaká látka se teda probírala, aby jsme trošku věděly o co go :)
Na začátku zkouškového jsme se klasicky přihlásily na termín, do třídy jsme dorazily asi tak o 5 hodin dřív a zabraly jsme místa :) A rychle jsme si ještě zopakovaly látku, kterou jsme se naučily.

Nastala hodina H a dostaly jsme test. Kamarádka se ještě divila, co znamenají ty divný znaky (ujistila jsem jí, že to jsou ty integrály:D) a pak nastal náš plán. Zadání jsme daly kamarádům, kteří matikou žijou. A hle - hned bylo po problému :D Zatímco kluci počítali jak diví, my jsme zatím v klidu vypočítaly to, co jsme uměly. Pak jsme jenom přepsaly řešení, které nám kluci dali a bylo to :)

Wooooow. To bylo ale lehký! To bude jasnejch 100% a v indexu bude krásná 1 z matiky. To hned musíme oslavit!

A vyrazily jsme to hned řádně zapít :)) 

Ovšem - kdybych věděla, že následující týden budu doma mlátit do počítače s hysterickým křikem a amokem, tak si těch panáků dám 2x více!!!

Ehm... když na email přišly výsledky, netrpělivě jsem klikala na tlačítko Otevřit, abych se konečně dozvěděla, jestli mám teda tu 1 nebo se spokojím s 2 :) Chvilku jsem zběsile v tom dlouhém seznamu hledala své jméno a mezitím jsem viděla skoro u každého jméno červené okýnko, že neuspěl (chudáčci). Začínala jsem chytat paniku - a v tu chvíli vidím své jméno - ČERVENĚ???? Neeee, to musi být snad nějaký omyl. Otevřu to znova! Zase červeně? Ne? Otevřu to znovu a zase! No to snad ne! Rychle jsem začala hledat jméno kamarádky - a taky byla ČERVENÁ. Proč???? Byla jsem na infarkt při pomyšlení, jak se znova vidím v tý místnosti ve společnosti plné integrálů, nééééé?!!!!

Bušila jsem do počítače a rychle vytáčela kamarádku a s brekem jí řekla, že jsme to nedaly. Samozřejmě si myslela, že se snažím o hloupej vtip, když jsem ale blečela dál pochopila, že si srandu fakt nedělám. Nevěděly jsme, co máme dělat. Vždyť ty příklady byly vypočítané dobře, tak proč sakra? 

Rozhodla jsem se napsat email profesorovi s tím, že bych ráda věděla, proč jsem neuspěla. Ehm - tak výsledky prý byly dobře, ale postup byl jinak, než jsme se učili ve škole a prý byl zjednodušen a jestli ho teda chci doplnit, tak dostanu možnost u ústní. Polil mě pot na čele!

Nakonec jsme se rozhodly, že obě půjdeme na druhý pokus.

Řeknu vám, že když jsem po týdnu zase otevírala tabulku s výsledky, klepala jsem se jak blázen a když jsem viděla své jméno opět mezi kupou červených okýnek ZELENĚ, spadl mi velký kámen ze srdce.

Od té doby jsme už NIKDY, fakt NIKDY neslavily zkoušku, dokud jsme ji neměly zapsanou v indexu :D Bylo to takové ponaučení :) Díky tomu mám pár vrásek, grrrrr :)


P.S. jenom na naší obhajobu - nebyly jsme jediné, kdo měl vymyšlený takovýdle fígl - jenom nám to jaksi trošku nevyšlo

Tímto vám všem, kteří si lámete hlavu nad knížkama držím moc palce :)

A nakonec něco vzpomínkového :) Když si vzpomenu, jak jsem se učila svou ,,oblíbenou,, mikroekonomii, tak je mi z toho ještě teď špatně :D Všude po pokoji šílenej bordel a všude jenom samý grafy, grafy a grafy, fuj!

Pokud vás ale škola baví, tak to překousněte, protože výsledek za to fakt stojí !
(ale těch nervů, že?)

Máte nějakou vtipnou historku ze zkoušek nebo písemek? Pochlubte se, ať se můžu zasmát :))

A mám psát takovéto články ze života?
Krásný den všem :)